Okno a jeho příběhy

První krok do krajin vede oknem vašeho bytu.

Krajina za oknem

Okna, ty proměnlivé obrazy v soukromých galeriích bytů, kanceláří a všelijakých provozoven, mě odjakživa fascinovaly. Celé dětství jsem strávila přilepená na sklo okna svého dětského pokoje a i v pozdějších letech byl pro mě výhled z okna dobrým společníkem, a také důležitým kritériem při hledání dalšího bydlení. Zprostředkovával mi totiž zásadní kontakt s vnějším světem – s krajinou, kterou jsem toužila hlouběji prožívat, avšak neměla ještě dost odvahy vystavit se jí přímo.

V minulosti jsem dokonce coby postgraduální studentka Fakulty humanitních studií UK zpracovávala téma "Výhled z okna v antropologické perspektivě". Během svého terénního výzkumu jsem navštívila více než pět desítek bytů a nechala na sebe působit snad stovky oken i vyprávění jejich majitelů a nájemníků. Pročítala jsem všelijaké studie, teorie a filosofie. Zabývala se konceptem, který přisuzuje věcem (v mém podání oknům) schopnost jednat v sociálních situacích.

V určité chvíli ale mé bádání překročilo spolu s francouzskými fenomenology tenkou hranici mezi vědou a poezií a složila jsem zbraně. Namísto vědecké práce jsem zamýšlela barvité příběhy soužití lidí a oken zachytit obyčejnou esejistickou formou nebo dokonce formátem novely. Rozepsaný rukopis ale spolu s narozením dcery skončil na pár let v šuplíku.

Mou vášeň pro okna a výhledy znovu rozdmýchala až možnost využívat po dobu února a března 2024 malou kancelářskou buňku v centru Prahy v posledním patře administrativní budovy se zdánlivě nezajímavým výhledem do světlíku. Pozvání do tohoto atmosférického prostoru bych nedokázala odmítnout.

Znovu tedy otevírám příběhy všech velkolepých i přízemních výhledů, které jsem kdy navštívila a v plynulé konverzaci s oknem do světlíku plánuji konečně textově završit své mnohaleté úsilí – aniž bych přitom tušila, co přesně z toho vzejde. A to mě vábí!

Dílčí texty, reflexe, fotografie a kresby plánuji průběžně publikovat na této stránce věnované krajinám, protože právě okno považuji za svou první důvěrně známou a intimně prožívanou krajinu.

Možná nejsem sama, kdo takto své okno prožívá. Někdy je prostě snazší prožívat vnější prostor z bezpečné vzdálenosti vlastního bytu, kdy jsme od přímého působení živlů odděleni sklem.

Rám činí z krajiny za okny obraz.

A právě skrze něj je možné se s ní snáz ztotožnit.

Ostatně jaké jiné místo v krajině znáte tak intimně jako právě to za oknem, které vídáte v každou denní i roční dobu a za každého počasí?

I kdyby šlo jen o vnímání proměny světla v okně světlíku, ten prostor za okny do vás vstoupí.

Pokud i vaše cesta do vnějších krajin vede (nebo vedla) přes okno vašeho bytu, třeba vás moje psaní potěší.

Texty, reflexe, kresby